Zápisky z cest

aneb co mne po ztrátě deníčku napadlo

Ahoj všichni, nějak nestíhám nic dělat ani napsat, že jsem zpátky. Taky nevím jestli všem komu to pošlu víte, že jsem byl 16 dní v Indii, protože já nějak neměl čas ani náladu to říkat, tak třeba budete překvapeni, někdo to ví zprostředkovaně tak hlavní je ale že jsem se vrátil zpět v pořádku, tedy skoro týden to trvalo než jsem byl schopný a do teď kašlu a smrkám, už mě posílají k doktorovi že mám tuberu:-). Takže cesta začala 2.3 hned ráno v 7:15 z Prahy přes Miláno do Bombaje,kde jsme díky časovému posuvu přistáli někdy v 23:00. No vystoupil jsem a myslel jsem že padnu, vedro jak v prádelně a v tolik hodin, to už jsem si říkal, že to nemůžu přežít, že během dne zdechnu. No než jsme to všechno vyřídili, oni všechno strašně kontrolují, než jsme vyměnili peníze, a prohlídli letiště tak bylo asi půl jedné. No co budeme dělat, dle jízdního řádu nám jede vlak v 6:35 z nádraží Lokmanya Tilak což se ani nezdá tak daleko dle mapy, ale jak jsem později zjistil v Delhi a Mumbai i nejkratší vzdálenosti dle mapy jsou daleko:-) Nechali jsme se zavést taxíkem jako nezkušení, nás možná i natáhli a asi ve čtvrt na dvě dojeli na nádraží. Tam nás čekal šok, nádražní hala plná spících Indů, ale když plná tak tak plná, že byla jen jedna průchozí ulička. Našli jsme informace a díky Lenky blond vláskům a pěknému kukuči jsme dostali lístek na ranní vlak tak hladce až jsem se divil jak to mají ty ženský snadný. No pak jsme si šli sednout do takového jednoho rohu, ale nějaký chlápek přišel že tam je čekárna pro lidi co mají vyšší vlakovou třídu a to mi na první cestu (30 hod.) měli. Už při prodeji něco mumlali že vlak pojede 10:05 ale nějak jsme nerozuměli, došlo nám to až při čekání, kdy jsme se s kamarádili s nějakým Indem z Puny pracuje u letecké společnosti a jel do Katmandu. My jeli do Varanasí takže když si představíte mapu Indii kousek to nebyl. No nic přečkali jsme to jak se dalo, nic příjemného, pořád tam po mne něco lezlo. Konečně přijel vlak a tak jsme se rádi naložili. Co bylo neštěstí, že s námi v kupé, nebo oni to nemají jako my se zatahovacími dveřmi, ale otevřený a je celý vlak širší i koleje a naproti není jen ulička ale ještě dvě postele souběžně s kolejemi. Ale to neštěstí bylo tam 2 ženský matka a babička a tři mini děti. Ty byli strašný, pořád otravovali šahali na mne, lezli po nás, roztahovali se, všechno upatlali uslintali, občas se počurali pleny neměli, no horrible zážitek. Další co bylo hrozný bylo okolí já hodiny po výjezdu vlaku neviděl nic jiného než stany. Kdyby byli takový turisti bylo by to hezký, jenže ono je to jejich obydlí a to už není tedy nic moc. No zatím mé dojmy byly velmi depresivní. Pak jsme jeli a jeli, v každé stanici se vyvalila skupina lidí ven, aby dokoupila zásoby, během cesty věčně někdo procházel vlakem a něco nabízel. Masala čaj, masala čaj slyším ještě teď. Vlak stále nabíral zpoždění takže místo abychom dojeli v půl jedné dojeli jsme něco kolem osmý, no hrůza. Tam jsme chytili prvního rikšu a chtěli se nechat dovést do námi vytipovaného hotelu, jenže rikša nás tam nechtěl zavést, že je svátek holi, že tam je spousty lidí v ulicích a že zná jiný za stejnou cenu. No neměli jsme sílu něco smlouvat domlouvat chtěli jsme tam už být tak jsme ani moc neprotestovali i když nám bylo jasné, že dostane nějakou provizi. No příchod k hotelu byl hrozný, mezi dvěma krávami, ale pokoj šel tak jsme to vzali. Tak tohle píšu strašně dlouze protože to byl můj první dojem z Indie a pořád jsme měl to tušení, že to tam nemohu přežít. ráno jsme byli po ghátech, to jsou takový ty schody do Gangy, tak jsme je pozorovali taky jsme viděli burning ghát to je jako spalovací, já už nevím ten název byli dva a ten druhý byl marikarnika, to byli takový táboráky a tam normálně spalovali mrtvý lidi. No když nebylo místo tak to tam leželo zabalený do těch jejich barevných hadérků normálně u cesty, ale největší zážitek byl když jsme z toho ohně viděl koukat lidskou nohu. No nedalo se to fotit, takže to je zážitek jen ve mne. Tak jsem tam celý den nějak chodili, taky jsme byli na jídle a potkali tam jednoho Poláka. Jako jejich sprite za deset rupek (1 rupka cca 50 halířu) ale tak jsem byl přesvědčen že si v klidu mohu něco dát, tak bílí tam byli tak Lenka už chutnala specialitku já otestoval brambory s cibulí na tom není snad co zkazit, no taky že ne, akorát že to byla na půl kaše:-) a jinak smažená červen cibulka. Druhý den jsme nejdřív vyrazili za svítaní lodičkou po Ganze, ani jsme se té vody nedotkl abych něco nechytl:-) taky chodili i po starém městě byli jsme v nějakém golden temple a tam bylo spousty po zuby ozbrojených policajtů, nevíme proč, ale bylo to i jinde. Taky jsme se nechal zlákat na masáž nejdřív za deset rupek a pak ani sto mu nestačilo, magorovi. Jinak oni to jsou pěkný paka, pořád něco nabízí a pokud jsme jim dali třeba bonbon tak chtěl rovnou dva. Taky se každý chtěl s námi fotit. Večer jsme pak odjížděli do Agry. Zajímavý bylo že nejdřív jsme zkoušeli kupovat lístky v Lokmanya tilak v mumbai a skoro žádný nebyli jak jsme byli unavený nechtělo se nám to řešit, a najednou ve Varanásí byli všechny na všechny vlaky jen občas ne na tu nejlevnější třídu.-) Tak jsme ale do Agry odjeli v té nejlevnější třídě a cesta byla dobrá, bylo to asi 12 hodin takže přes noc a ráno v 7:00 jsme tam byli. Už cestou jsme viděli Taj Mahal a to byl tedy velikán. šli jsme se ubytovat, protože nám ten Polák z restaurace dal nějaký tipy, tak jsme šli po jeho cestě, neb jsme věděli, že ty hotely určitě existují, jinak se nám stalo, že jsme taky ten hotel nenašli neb už nebyl:-) ale předbíhám. Takže v Agře jsme se ubytovali a šli ven. Prošli kolem Taj Mahalu k pevnosti, k mešitě pak po mostě na baby taj to je taková malá kopie Taj Mahalu a pak jsme šli k řece pozorovat západ slunce nad Taj Mahalem. Tak přes řeku měla stát totiž jeho kopie akorát že úplně černá, jenže to trochu ten sultán sulimán nestihl. Po cestě nás potkávalo spousty žebravých dětí a každý chtěl peníze. Jeden uměl dobře anglicky, tak jsme se s ním bavili on se bavil s námi, bylo to dobrý, ale pořád šel s námi. Když jako chtěl peníze tak jsme mu řekli, že jsme z ČR že je to velmi chudá země, že jsme na výlet do Indie šetřili celý život, že nemáme na nic na vstupný na rikšu a já nevím co všechno, ale taky jsme mu řekli, že nemáme foťák. A on šel pořád s námi, pak už jsme mu říkali že chceme jít samy, ale on zase tři kroky počkal a šel tři kroky za námi. No došlo to tak, že jsme se ho prostě naší taktikou nezbavili a Taj od řeky nevyfotili:-) Pak jsme šli na večeři do jedné restaurace a měli krásný výhled na Taj mahal. Tam to bylo v restauracích dobrý za dva za jídlo jsme platili se vším tak 150 rupek, takže se mi tam líbilo:-) Druhý den ráno jsme šli do areálu Taje tam jsme byli celkem dlouho pak už jsme jen šli na nádraží a jeli asi 4 hodiny do Jaipuru. To bylo úplně tou nejhorší třídou, ale najednou nastoupili chlapy dvě takový velký várnice a začali nabízet biruani, to je takový rizoto. No bylo to dobrý i když to pálilo, ale tak tam pálilo všechno. Jo ještě jsem zapomněl taky v Agře po návštěvě taje jsme šli na jídlo, dal jsem si něco jako potatos curla, myslel jsem jako že je to jídlo a on se mi zeptal na přílohu. No tak jsme si dal ty jejich placky chapati. No a jinak jako to jídlo byli brambory s omáčkou to chapatí bylo fakt jako navíc:-) No přesunuli jsme se tedy do Jaipuru tam jsme zase prošli město všechny ty památky a taky šli asi 10 km za město na pevnost Amber. Naučili jsme se jezdit MHD, naskakovat za jízdy do vlaku a jíst už všechno tzn. i to co bylo na ulici. Opět jsme byli v hospodě teď už skoro 2x denně protože já jsem se přestal bát a průjem stále nepřicházel. No podruhé jsem viděl v hospodě myš, takže asi běžná věc:-) V Jaipuru jsme taky viděli slony, ale byly moc drazí tak jsme na nich nejeli. Ono je to tam všechno levný, ale člověk si zvykne velmi rychle tak pak se vám nechce dávat 550 rupek za takovou celkem krátkou projížďku na sloníkovi. No obešli jsme všechny památky viděli pána s píšťalkou a kobrou jak tancovala, takže další symbol Indie. Už jsem byl takový spokojený z té Indii, ale už mi přišlo všechno stejný, všichni byli strašně otravný a o všechno se muselo smlouvat. Tak přespali jsme a druhý den jsme zase někde chodili po městě. My věčně někde byli protože to je škoda být na hotelu, když se člověk vypraví takovou dlouhou cestu ne:-) Takže jsme padali únavou. Taky tedy tady byl asi nejhorší pokoj, netekla teplá voda nebyl evropský záchod, ne jenže já čecháček si vždycky poradím tak jsem vzal spirálku, na polévky a do kýble jsem napustil studenou vodu, zapnul spirálku, která tam neprobíjela, jinde jsem ale několikrát dostal perdu, alespoň jsem pochopil, že třeba mokrý ručník vodí a suchý nevodí:-) No ale teplá voda byla:-) Tak pak než jsme odjeli do Delhi jsme čekali v takovém parku. Byli tam nějaký školní děcka ještě v uniformách a jak se později ukázalo tak se školou nebo s družinou. Hráli nějakou hru stály v zástupech, jenže jak nás viděli tak se na nás seběhli. Scéna jak z hororu když se na někoho vrhali havrani, jenže na nás se hnalo sto prvňáků, všichni si s námi chtěli podávat ruce, říkali nám hello, přišel jsem si jak Beckham:-) ale nejdřív jsem se bál, že nás zavalí. No hrůza. Pak jsme jeli s takovými třemi obchodníky ve vlaku do Delhi a tady se právě stalo, že jsme rikšáka, takového mamlase, ale byl nejlevnější ne si tam pořád trumfovali nižší cenou požádali aby nás zavezl na main bazar do vytipovaného hotelu podle průvodce. Jenže ten nebyl, tak jsme pak na vlastní pěst hledali jiný. Našli pěkný harakrišna:-) A šli jsme spát. Lenka přes noc chytla průjem, já stále nic. Ale Lenka se z toho celkem rychle dostala během dne jsme to vyléčili, druhý den už to bylo dobrý, jenže neuvěřitelně vyslábla. Tak druhý den ráno jsme sháněli MHD do vzdálených památek, protože do těch ve městě chodí každý že:-) Takže jsme se dopravili místo za 100 RP taxíkem za 12 R busem na Qutab Minar, tak je nějaká nerezavějící tyč a jiné zbořeniny a pak do lotos temple který zas je chrám nějaké církve Bihaj, asi něco jako svědci Jehovovi a vypadá jako opera v Sydney. Tam jsme dostali i letáček v češtině a tam bylo jako pořadatelky nebo organizátorky spousty bílých ženských. Pak jsme jeli domu, protože Lenka byla fakt už dost unavená. Druhý den jsme zase vyzkoušeli místní metro. je strašně krásný,nový 2005 postavený a stále se staví dál. Ale před každým vstupem osobní prohlídka, to si v Praze vůbec neumím představit. Taky tam nejezdilo moc lidí. Pěkně pršelo takže jsme u India Gate zmokli, a já nastydl a začal smrkat a kašlat. Toho jsem se nezbavil do teď, ono tomu hodně pomohla klimatizace ve vlacích a taky to že jsme střídali hodně pásy takže v Delhi bylo přijatelných 20°C za deště v Goe pak 35°C ve stínu. No tak ale prošli jsme snad celé Delhi, když jsme se naučili jezdit MHD tak to nebyl takový problém:-) Ono se říká kdo se neptá nic se nedozví:-) Líná huba holý neštěstí:-) No ale nastalo úterý a my jeli nějakým superfast vlakem do Goy, je to asi 2200 Km a zvládli jsme to za 26 hodin. Přesně dle jízdního řádu:-) Ve vlaku bylo servis,jídlo pití všechno zadarmo, takže nám pořád něco nosili a my pořád brali, i když všechno bylo na stejný brdo:-) Taky se tam stal můj nejstrašnější zážitek, spal jsem bylo asi půl třetí a najednou někoho vidím tady opřeného o naše lehátka, on chlap a čůrá mi na nohy. No tak rychle jsem nevyskočil, ale už ho pán od naproti táhl pryč, a nakonec ho vyhodili z vlaku. Jako když stál někde ve stanici. Já dostal čisté povlečení, utřeli to tam a mohl jsem s tímto trauma šokem spát dál. Moc jsem toho nenaspal, protože jsem se bál co bude dál. No ale dojeli jsme do Madgaonu, po cestě jsme potkali Jamese skot tak jsme s ním jeli taxíkem do Benaulinu což je takový letovisko. No pláž byla dobrá, ale to je všechno na pláži pár hospod ale jako v písku a to bylo všechno. Žádná promenáda a podobně. no ale turisti tam byli, i když tedy nevím co tam mohli tolik dní dělat. Tak ale ubytovali jsme se v takových kokosových oříškách takový bambusový chatky no hrůza ale tak zas přímo na pláži a na ty naše dvě noci co jsme tam to stačilo. Byli tam dobrý restaurace, jenže i já dostal průjem. Tekla tam strašně špinavá voda, ale měli zas super ceny za alkoholové koktejly, pinacolada za 70 Rp to je skoro zadarmo:-) Tam i to jídlo bylo dobré, byli jsme na večeři romantika na pláži se svíčkami, parádička. No ale cesta se nám pomalu blížila ke konci, takže jsme sháněli dárky, a jeli poslední cestu vlakem z Goy do Mumbai kam jsme dojeli v sobotu ráno a v noci jsme pak odlétali. V Mumbai skoro nic není, našli jsme MHD zas takový super bazar, zrovna tam škubali slepice takže tam všechno strašně smrdělo:-), ale jinak oni tam měli ulice a v každé ulici se prodávalo něco jiného, takový trošku centralizovaný prodej. Ale zas je dobrý když to znají a něco shánějí hned vědí kam jít. Taky nám byla nabídnuta role ve filmu,jenže my odmítli neb jsme si chtěli projít mumbai a ne někde čekat na záběr. Jeli jsme na nějaký ostrůvek na výlet, viděli opice, papoušky a podobnou havěť, hladil jsem krávu, slon mi ušima shodil brýle z čela:-), prostě dobrý. Cesta na letiště pak byla veselá neb jsme se dostali na domácí a mezinárodní bylo pěkně daleko, asi 7 km takže ještě poslední přesun taxíkem a pak už jen cesta domů, kam jsem se málem nedostal. Nejdřív mumbai letiště pořád se mi nechtělo jít až Lenka šla první sama, a já si říkal co tam budeš tak brzo dělat, pak jsem konečně vystál frontu a nechali mě vybalit batoh, protože se jim nezdála moje baterka. No ta byla až dole, takže můj batoh byl komplet překopán. Pak v letadle jsem zjistil že nemám pas, ten se pak našel zapadlý mezi novinami v kapse na sedačce. V Miláně to prošlo v pohodě, ale v Praze zas chtěli vidět náš batoh, tam se jim zas nelíbilo Lenky oplatky nebo co to bylo v jedné kapse. No strašné cesta domů. Taky ti italský piloti vůbec neumí lítat přišlo mi že pokaždé hledal letiště, protože to bylo doleva doprava sem tam taky hrůza. No ale už jsem se těšil na oběd, dal jsem si hned ve městě knedlo zelo vepřo ale to už je jiná kapitola, tak to je takový krátký seznámení s cestou, když se někdo ptal tak abych to nemusel pak popisovat každému:-) Tak se mějte pěkně já toto taky sepisoval několik dní tak jsem to po sobě radši ani nečetl, protože bych se mohl sám sebe zhrozit:-)